Lužická jezera - bruslařský ráj

Hodně jsem o nich slyšel, dlouho jsem se k nim chystal a za chvíli jsem byl u nich. Lužická jezera, německy Lausitzer Seenland jsou uměle založená jezera v dolech po dobývání hnědého uhlí, kousek od Berlína a jsou ideálním místem pro aktivní dovolenou - koupání, inline brusle, cyklistika, vodní sporty.

Úterý

Moje cesta začala loňského léta sbalením krosny, stanu, věcí na přežití a bruslí. Celkem jsem na zádech táhnul 24 kilo. Z Trutnova jsem jel do Prahy, kde na mě čekal žlutý autobus mířící do Drážďan. Řidič se sice divně díval na můj náklad, ale gumicukama jsem nešetřil a brusle držely na batohu pořádně.

Z Drážďan to byla hodina vlakem (třetím, dvakrát mi ujel) na nádraží ve městě Senftengeberger. Nádraží vypadalo příšerně a zpustle, ale to nebylo podstatné. Teď mě ještě čekala čtyřkilometrová cesta do kempu Familienpark Senftengeberger. Nejideálnější místo, protože padesát metrů od kempu byla u inline stezky pláž a parádní koupání po celém dni na cestě.

Středa

Než se naplno probudilo celé Braniborsko, už jsem měl na vařiči v moka konvičce hotovou kávu a přede mnou byl celý den na bruslích. Tato oblast je známá vysokým počtem stezek pro cyklisty a bruslaře, širokých tři metry, bez automobilů a je vhodná jak pro pokročilé bruslaře, výletníky, tak i pro rodiny s dětmi. Na mnoha místech se lze vykoupat a občerstvit.

Středeční trasa začínala v kempu a vedla jižně přes Niemtsch, Grosskoschen, Kleinkoschen do přístavu v Senftengebergeru. Moderní přístaviště se sociálním zázemím, pitnou vodou (doufám že byla pitná), pár obchody a restauracemi. Poté průjezd městem k dalšímu jezeru a to bylo bohužel místama po kočičích hlavách ale pak jsem se napojil na asfaltovou stezku vedoucí k jezerům Grossräschener See a Sedlitzer See. U těchto jezer bylo koupání zakázáno a podcenil jsem pitný režim. Na svojí cestu jsem zvolil asi nejteplejší den v roce (přes 30 °C) a většina cesty na sluníčku. Po desítkách kilometrů téměř bez vody jsem našel záchranu v kiosku a draze zaplatil za vodu. 0,8 l vody mě vyšlo skoro na dvě stovky. Byl jsem zachráněn a bruslil dál.

Po 4,5 hodinách bruslení jsem pokořil svůj rekord - 50 km na bruslích. Odměnou na cestě byla kovová rozhledna Rostiger Nagel - Rezatý hřebík, pěkně rozpálená trojúhelníková rozhledna s výhledem na široké okolí.

Prvních čtyřicet kilometrů bylo v pohodě, ale pak už se začala projevovat únava a přehřátí ze sluníčka. Další cesta vedla zpátky do přístaviště v Senftengebergeru. Cesta z přístaviště do kempu byla nevím proč vydlážděná ze zámkové dlažby, po které se špatně bruslilo a to byl asi jediný úsek, který mě zklamal. Nevadí, ty tři kilometry jsem objel 15 km cestou okolo jezera s dalším koupáním.

Další zklamání přišlo při zjištění, že je jediná hospoda v kempu ten den zavřená.

První den na bruslích jsem strávil pět hodin a najezdil krásných 55 kilometrů.

Čtvrtek

Ranní plavání při východu slunce, připadal jsem si jak u moře. U stanu káva z Aeropressu a znovu na brusle. Tentokrát jsem vzal víc vody.

Po dlažbě jsem dojel do města, abych si ho i trochu prohlédl a vydal se na okruh okolo jezera Geierwalder See. Cesta byla prvotřídní, minimum lidí, krásný asfalt a ani už nebylo tak nesnesitelné horko. Bylo tu i víc zajimavostí - Maják v přístavu u Geierwalder See, plovoucí apartmány na jezeře (noc kolem 200 euro) a další koupání v divokých vlnách na prázdné pláži. Pár kilometrů před cílem došla baterka i powerbance, takže záznam končí na 43 kilometrech, osm kilometrů před cílem.

Na oslavu 100 kilometrů na bruslích za dva dny začala bouřka a pořádná průtrž mračen, takže další den jsem jako cvok odjížděl domů s mokrým stanem.

Takže pokud rádi bruslíte, jezdíte na kole, určitě si udělejte výlet na Lužická jezera. Zdejší inline trasy u nás nenajdete a ten zážitek zato stojí.

Znáte Lužická jezera nebo trasy, které stojí za zmínku? Piště do komentářů.